Přírodní huminové a fulvo kyseliny ve vzájemném optimálním poměru působí jako skvělý květový stimulátor. Zajišťují rostlině ideální příjem a využití fosforu a draslíku bez nutnosti dalšího dodávání těchto prvků. Obsah těchto kyselin zvyšuje kvalitu rostlinných pletiv, která se projeví silou stonků a vysokým výnosem.

Organické zbytky rostlinného, živočišného a mikrobiálního původu, které se dostávají každoročně do půdy, jsou činností půdních mikroorganismů a živočichů postupně rozkládány až na výchozí složky. Souběžně s rozkladem probíhá v půdě humifikace - proces, ve kterém jsou z meziproduktů rozkladu organických zbytků syntetizovány humusové látky (humus). Huminové kyseliny jsou považovány za nejúčinnější složku humusu. Je to souhrné označení pro vysoce komplexní molekulární struktury, kde na aktivní jádro tvořené aromatickými sloučeninami jsou vázány aminokyseliny, aminocukry, sacharidy, purinové a pyrimidinové zbytky a další organické látky. Podobně jako sněhové vločky ani dvě molekuly huminových kyselin nejsou stejné. Model, který vám nabízíme níže, je odvozen podle práce Schultena a Schnitzera (1997) a má souhrnný vzorec C₃₄₉H₄₀₁N₂₆O₁₇₃S. Zdrojem huminových kyselin pro hnojivo JUNGLE indabox je alkalický extrakt přírodního oxyhumolitu - kapucínu. Jde o mladé zemité a měkké hnědé uhlí, vyznačující se vysokým obsahem huminových kyselin. Nejlepší severočeské suroviny obsahují huminových kyselin přes 60%.

Pro popis účinku huminových kyselin ve vztahu k výnosu a ekologii pěstování čtěte z práce českých vědců V. Vrby a L. Huleše:

"Především se potvrdilo, že účinnost preparátu těsně souvisí s podmínkami prostředí, a sice tak, že humusové látky v různých vnějších podmínkách nastartují takový typ metabolismu, který je na daném stanovišti biologicky výhodný. Při vyšší nabídce živin zvyšují humusové látky příjmovou kapacitu pro minerální živiny a tím dále zvyšují akumulaci živin v rostlinách, a to při pozvolna klesající utilizaci živin na tvorbu výnosu. Zjištěné zvýšení výnosu je dáno vyšším příjmem živin, nikoliv jejich zhodnocením v metabolických procesech. Naproti tomu na lokalitách chudších s omezenou nabídkou živin se další hromadění živin v biomase zvyšuje jen málo v souladu s charakterem stanoviště, významně se však zvyšuje utilizace živin na tvorbu výnosu.

V podmínkách dokonalého zásobení rostlin živinami vede aplikace preparátu k mírnému snížení akumulace živin v rostlinách, zároveň se však významně zvyšuje využití přijatých živin v metabolismu rostlin. Různé metabolické cesty vedou ke stejnému cíli, kterým je zvýšení výnosu plodin. Toto nespecifické působení preparátu je možno vysvětlit tím, že humusové látky působí především na energetický metabolismus, který je nadřazen všem dílčím metabolickým procesům. Vyšší energetická úroveň rostliny je zřejmě spouštěcím mechanismem aktivace polygenních systémů, které kontrolují a regulují růstové procesy rostlin. Skutečnost, že působení humusových látek nejtěsněji souvisí se schopností stanoviště zabezpečovat akumulaci fosforu v rostlinách, není zvlášť překvapující. Ukazuje pouze na skutečnost, že fyziologická aktivita rozpustných humátů je charakteru energetického. Považujeme však za vhodné v této souvislosti připomenout, že samotná přijatelnost fosforu (je rozhodující v indukci kvetení) rostlinami je do značné míry ovlivněna právě humusovými látkami."